Jeden z případů, jak mi Bůh pomohl

V páté třídě jsme dostali od paní učitelky úkol rozdělit se do dvou skupin, na "věřící" a "nevěřící". Já jsem o tomhle úkolu věděla den předem, a proto jsem si doma s velkou pomocí mého táty připravila řeč, kterou jsem chtěla přednést před naší třídou. Bohužel jsem jediná katolička z celé třídy. Jediná další "veřící" je postižená dívka Kamila, která je z rodiny jehovistické. 

Druhý den ráno jsem se cítila silná a byla jsem přesvědčená, že to zvládnu. Třetí hodinu jsme měli literaturu, a právě v této hodině jsme měli úkol provézt. třetí hodina se blížila a já jsem si připadala pořád menší a menší, slabší a slabší. 

Zvonění. Sevřel se mi žaludek. Do místnosti vešla učitelka, v ruce držela knížku a jako vždycky se usmívala. a pak to přišlo. Měli jsme se rozdělit. "Věřící" na stupínek, "nevěřící" na druhou stranu třídy. Drtivá většina se hrnula do zadu ke skříním, já doprovázena ještě jednou holkou (která prý věří, že Bůh existuje, ale není pokřtěná, nechodí do kostela ani na náboženství...) (Kamila chyběla) jsme vstoupila na stupínek k tabuli. Asi pět dětí zůstalo nerozhodně stát uprostřed, jako že nevědí. Sevřel se mi žaludek. nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku, takový jsem měla strach. Taky jsem zapomněla všechno, co jsem si předchozí den připravovala. Byla jsem v úzkých. Podívala jsem se do tváří těch "nevřících", a zahlédla jsem pohledy svých spolužáků, které znám už tak dlouho, a přesto se tam objevily i pohledy výsměšné, ale taky pohledy plné očekávání. Všichni koukali na mě. a v tu chvíli jsem si uvědomila, že všechny tyto oči patří mým kamarádům, kteří Boha neznají a kteří potřebují pomoct. najednou se mi rozvázal jazyk, začal sám od sebe mluvit, a jakobych ho neovládala já,ale něco ve mně, něco, co je mnohem silnější než můj strach. spustila jsem: "Já a mnozí sdalší lidé zastáváme názor, že svět nemohl vzniknout sám. Představte si takové obyčejné hodinky. Nejsou nijak složité, a přesto by nevznikly bez hodináře. Stejně tak by úplně obyčejná skříň nevznikla bez truhláře, socha bez sochaře, kniha bez spisovatele. A ani tak by např. lidské oko, které je tisíckrát složitější než hodinky nebo knížka, nevzniklo bez svého stvořitele. Jakto, že se tak jednoduchý stroj juako jsou hodinky nikdy nedal dohromady, a vy tvrdíte, že se nesmírně složité lidské koko a další ještě složitější lidské či zvířecí orgány daly dohromady?" Taky jsem jim řekla pracdivý příběh o jednom černochovi (otci několika dětí), kterého zavřeli do zoo k opicím jako příklad pračlověka. Tento člověk spáchal ze zoufalství sebevraždu. Pamatuju se, že chvilku bylo ticho. A potom se začali "nevěřící" hájit úplně nesmyslnými hloupostmi, jako např. že "plíseň taky vznikla sama" atd.

Doufám, že jsem alespoň někoho z mých spolužáků, popřípadě i paní učitelku, přivedla blíž k Bohu a ukázala jim, jakou cestu se mají vydat. a děkuju Pánu, že mě nenechal ani v tak malém úkolu samotnou an ukázal mi, že nejsem sama.