Už od malička miluju zvířata, takže mě mnoho let trápí, jak se mám vlastně ke zvířatům chovat. jsou to jenom zvířaata, opakují mi pořád do kola rodiče, sourozenci a přátelé. I já vím, ž jsou to jenom zvířata. I přesto se někdy přistihnu, že myslím spíš na dobro zvířat než na dobro lidí. Je to hrozný. Takže si často kladu otázku: Co v našem životě znamenají zvířata?
Zvířata máme především na maso. Když jsme si koupili první ovečky, nemohla jsem se smířit s tím, že jejich jehňata půjdou na porážku. Jak jim to můžu udělat? říkala jsem si. Vždyť mě mají rádi a já je zradím!!! Brečela jsem ještě měsíce a měsíce předtím, než jsme se včera odhodlali porazit prvního beránka. Vůbec jsem to nečekala. Zavolala Anička, že přijede Luboš. To je náš známý, který umí střílet a má s tímhle zkušenosti. Slzička ukápla, ale řekla jsem si "dobře, jsem připravená". A byla jsem. Luboš vyčkal na správný okamžik a střelil. V tu chvíli, kdy zazněl výstřel, jsem brečela, ale potom už vůbec. Děkuju Pánu, protože jsem ze začátku myslela, že to prostě psychicky "nedám"! A jsem v pohodě!!!
Zvířátka máme ovšem taky pro potěšení. Na mazlení, na hraní, na rozptýlení. Miluju je, protože jsou malí a mám za ně zodpovědnost. Miluju je, protože jsou věrní a přátelští. Ale nejsou to lidi. A nikdy nebudou. Nikdy, nikdy mě nebudou mít rádi jako moje rodina, jako moji přátelé a kamarádi. Jak říká moje maminka: "Zvíře zvířetem nahradíš, ale člověka člověkem ne."
Pisu tam nenahradili.
Aha, nevsimla jsem si, ze je to rce na clanek. Beru zpet.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.