Zázrak jménem život

Nechápu, proč lidi pořád hledají zázraky, divy. "Až uvidím nějaký zázrak, uvěřím," říkají mi často nevěřící kamarádi. Ale vždyť všude kolem nás se děje tolik neuvěřitelných věcí, jenom se trošku rozhlédnout kolem sebe! Když už někdo neuvěří tomu zázraku, který se děje při mši svaté, mohl by se přece zamyslet nad zázrakem jménem život. I kdybychom vzali v úvahu, že vznikl sám (což je samozřejmě blbost!), jak je možné, že z několika mrňavých částeček vznikne člověk, zvíře nebo rostlina... Kdo řekl těm dvěma jehňátkům, která se nám včera narodila, že první věc, kterou mají udělat hned jak se poprvé postaví na nožičky, je hledat cecík s mlíčkem? Samozřejmě že instinkt. Ale jak ti prckové přišli k tomu instniktu? On se jim sám nevnuknul. Někdo jim ho musel darovat. A myslím si, že Matka Příroda to asi nebyla. To je prostě zázrak... A když se narodí člověk, kde se v něm vezme svědomí? Kde se vezme láska a moudrost (nebo hloupost)? Tohle všechno nemohlo vzniknout z něčeho hmotného. Tak KDE a JAK a prostřednictvím KOHO tohle všechno vzniklo? To jsou otázky, na které si každý musí odpovědět sám.

Vlastně jsem původně chtěla napsat jenom to, že se nám včera narodila dvě jehňátka-dvojčátka-holčičky a mám z nich obrovskou radost. Jedna se jmenuje Hrom a druhá Nice :) Už běhají za mámou, pijou, bečí, a dokážou taky pěkně rychle utíkat, když je chceme chytit. Jejich máma se o ně pěkně stará a nedovolí žádné ze svých kámošek oveček, aby se k nim přiblížila. Ráda bych se s vámi o ně nějakým způsobem podělila, protože oni mi dokáží vykouzlit úsměv na tváři, i když se třeba mračím. A úsměv, to je přece další z někonečně mnoho zázraků...

PS: Zvěřejním i fotky...