Křížová cesta severokorejských křesťanů

Severní Korea

Severní Korea - země hladu, nouze a náboženské nesvobody; země, v níž stále vládne komunismus. Vyznávání jakéhokoliv nepovoleného náboženství je přísně trestáno. V hlavním městě jsou otevřeny čtyři křesťanské kostely či chrámy a dvě budhistické svatyně, které jsou ovšem určeny pouze zahraničním návštěvníkům. Běda korejským občanům, kdyby do nich vstoupili, nebo se dokonce dožadovali bohoslužby!!!

Dějiny součaného režimu Komunistické strany práce (což je pouze jiný název pro komunistickou stranu) jsou krvavé. Bestiálnímu komunistickému tyranovi Kim Ir Senovi (vládnoucímu v letech 1948 - 1994) byla už za života prokazována božská modloslužebná pocta. Po jeho smrti se vlády ujal syn Kim Čong Il ("drahý vůdce"). Když loni před Vánocemi zemřel, moci se chopil jeho potomek Kim Čong Um.

Kim Ir Sen                            Kim Čong Il                 Kim Čong Un

V Severní Koreji vznikl dokonce i letopočet počínající rokem 1912, tedy rokem, kdy se narodil Kim Ir Sen. Jediným povoleným náboženstvím ja státní modloslužba, uctívání vládnoucích panovníků. Písmo svaté nahradili knihami vůdců. Vznikl třicetimetrový bronzový pomník Kim Ir Syna.

Zvlášť krutému týrání jsou podrobeni katolíci. Ti zmizeli ze Severní Korei prakticky beze stopy, na prvním místě biskupové. Když se Vatikán nebo kdokoli jiný na ně severokorejských úřadů zeptá, dostává pokaždé stejnou odpověď: Jména těchto lidí jsou nám neznámá. V roce 1953 byly zničeny všechny kostely a kláštery, biskupové, kněží a řeholníci povražděni nebo odvlečeni do pracovních táborů, odkud se již nevrátili. Zatčen byl dokonce i apoštolský delegát sv. otce, biskup James Byrne, občan USA, a odsouzen k smrti. Rozsudek však nemohl být vykonán, neboť mons. Byrne zemřel ve vězení v důsledku trýznění hladem.

Odhaduje se, že v komunistické Severní Koreji bylo zavražděno cca 300 000 křesťanů.

Děti jsou vedeny k udávání svých rodičů. Platí zákaz cestování mimo domovskou obec, pouze na zvláštní povolení může občan vyjet jinam. Občané jsou rozdělěni na zvláštní třídy a kategorie, podle nichž jsouu jim přidělovány potraviny a zdravotní péče. Dozorcům je přísně zakázáno projevovat vůči zajatcům soucit. Od roku 1972 zemřelo v koncentračních táborech v důsledku mučení či brutálního zacházení 400 000 osob.

Reprezentanti režimu ovšem žijí luxusní život a prostředky k němu získávají mimo jiné i obchodem s drogami.

Možná vás napadlo, proč svět nezasáhne do téhle hrozné krutovlády. Země totiž vlastní nukleární zbraň, což je skutečnou tragédií.

Hlafomor si vyžádal krutou daň v počtu milionu mrtvých. V období, kdy obyvatelstvo umíralo hlady však Kim Čong Il budoval po celé zemi pro sebe mnoho superkomfortních rezidencí.

Křesťané musí v koncentračních táborech chodit se svěšenými hlavami, aby prý neobraceli oči knebi. Tajný stranický dokument z roku 2007 tvrdí, že křesťanské náboženství "se rozšiřuje jako rakovina, a to dokonce i v armádě, která je povolána bránit socialismus". Evangelium se i navzdory nejkrutějším podmínkám do země různými cestami dostává.

Roku 2009 mnoho uprchlíků ze Severní Koreje potvrdilo existenci vyhlazovacích táborů i když vláda je stále popírá. V těchto lágrech bývá podle odhadu 300 - 400 000 politických vězŇů, kteří jsou podrobováni nejrafinovanějším formám mučení, lékařským pokusům, cvičení ve střelbě, otroocké práci, ženy bývají znásilňovány a nuceny k potratům.

Existují dokonce i pracovní tábory pro děti, které jsou rozdělovány podle "viny" rodičů.

Přes všechny tyto strašné podmínky se katolická círke podle informací uprchlíků utěšeně rozvíjí, což je důvodem k radosti.